ZPŮSOB TĚŽBY DŘÍVE A DNES

Hornictví se řadí k nejstarším druhům lidské činnosti. Od okamžiku, kdy pravěcí lidé vyrobili první kamenné nástroje, začal jejich trvalý zájem o přírodní zdroje. Zprvu se zajímali o horniny snadno opracovatelné, především o křemeny, křemence a vápence. Hlavní suroviny sbírali na štěrkopískových pláních a terasách v povodí řek a potoků. Po jejich vysbírání v nejbližším okolí bylo nutné je uvolňovat z matečné horniny hornickou činností. A tak v rovinatém terénu vznikaly první lomové jámy, na svazích stěnové lomy a ve stráních první krátké štoly. K důlním pracím se používaly kamenné, kostěné i dřevěné nástroje a k dopravě sloužily kůže.

Kámen, který si člověk zpočátku přisvojoval v podobě, do níž ho zformoval vítr a voda, je později tvarován k nejrůznějším účelům specialisty - řemeslníky, kteří se ve středověku sdružují v ceších. Po dobu zhruba pěti století potom v českých zemích kamenické resp. kamenicko - zednické cechy upevňují povědomí svých členů o jejich prestižním postavení. S pádem cechů a rozšířením těžby kamene (zejména v souvislosti s budováním železniční sítě) v druhé polovině 19. století, kdy se těžiště odvětví přesunuje z města na venkov, nastává zlom. Výrazně se mění struktura lidí, kteří se živí dobýváním a opracováním kamene.

V kamenolomech pracuje velké množství pomocných nebo zaučených dělníků. Jedná se zejména o dělníky, pro které je práce v lomu jako doplňkový zdroj příjmu k výtěžku ze zemědělského hospodaření. Kvalifikovaní kameníci v lomech se ztrácejí a hranice mezi kdysi výrazně diferencujícím označením skalník (ten, kdo kámen dobývá) a kameník (ten kdo ho odborně opracovává) se postupně stírá.

Zpočátku se výlom kamene prováděl pomocí železných klínů a zčásti pomocí střelného prachu. Část kamene byla zpracována na místě, a sice tak, že velký kámen byl rozbit na menší a ten byl dále paličkami, od oka na obě strany zúženými na dlouhých pružných násadách (nejčastěji z trnky nebo šípku) tzv. švihovkami, roztloukán na štěrk. Štěrk se dopravoval v dřevěných kolečkách (šajtruhlách) na rampu. Kromě štěrku se vyráběl stavební kámen, který se rovnal do figur a dle potřeby byl odvážen koňskými povozy na stavby. Stejným způsobem byl odvážen i zbývající drobnější materiál, který byl ručně tříděn podle velikosti - kátrován.

S organizací a částečnou mechanizací těžby a zpracováním kamene v podobě, jaká se blíží dnešnímu chápání, se setkáváme až koncem 19. století a začátkem 20. století, kdy si prudký rozvoj stavebnictví, spojený se zaváděním nových technologií (např. široké použití asfaltu a betonu), začal vynucovat jak zvyšování, tak zkvalitňování těžby a zpracování kameniva. Pro ulehčení práce se stavěly v lomech úzkokolejné dráhy a používaly se jednoduché stroje.

V období první republiky se těžbou kamene a písky zabývala celá řada firem, od drobných rodinných podniků až po poměrně rozsáhlé akciové společnosti. Rozdílné kapitálové síle odpovídalo také odlišné technické vybavení. Po roce 1938 se v důsledku mnichovského diktátu značný počet lomů a pískoven stal součástí území Německa a těžební činnost se postupně podřizovala potřebám říšského válečného hospodářství.

Zásadní zlom v organizaci kamenoprůmyslu nastal po skončení války. Prvořadým úkolem bylo odstranění válečných škod a obnovení mírového chodu hospodářství. Také oblast kamenoprůmyslu se potýkala s nedostatkem kvalifikovaných pracovních sil i problémy s financováním provozu. V roce 1948 byl veškerý průmysl znárodněn včetně oboru těžby a zpracování kamene. Obecně však lze říci, že konec čtyřicátých let a léta padesátá rozvoji kamenoprůmyslu velice přála. Potřeby poválečné obnovy i tehdejší politicko-ekonomické představy vedly k rozvoji stavebnictví, což sebou neslo zvýšenou poptávku po stavebních materiálech včetně kameniva. Snahy o zvýšení objemu výroby nutně vedly k investicím do její intenzifikace a mechanizace. V lomech se začaly ve větší míře objevovat bagry, nákladní auta, výkonnější drticí a třídicí technika. Začaly se také používat komorové odstřely, které umožňovaly uvolňovat podstatně větší objemy horniny. Současně byla zakládána odborná učiliště, která vychovávala pracovníky pro různé profese v oboru kamenoprůmyslu.

Za posledních padesát let oblast kamenoprůmyslu, tak jako řada dalších oborů, prošla procesem vývoje a velkých změn. Postupně docházelo k nahrazování nesmírně vysilující ruční práce mechanizací. Byl zvyšován výkon a účinnosti strojů. Důležitým momentem je postupné využívání elektroniky při ovládání strojů a zavádění výpočetní techniky k řízení celých výrobních procesů. Způsoby těžby a zpracování kameniva jsou stále ve větší míře ovlivňovány i rostoucími nároky na ochranu životního prostředí.

Prvním krokem při těžbě a zpracování kamene je uvolnění suroviny ze skalního masivu. Po druhé světové válce s nárůstem spotřeby kamene byly zaváděny komorové odstřely. Jejich princip spočíval v odpálení trhaviny uložené ve vyhloubené štole s komorami. Při komorovém odstřelu dochází k uvolnění značných objemů těžené suroviny (50.000 - 100.000 tun). Tento způsob těžby má však řadu negativ: výška těžební stěny dosahuje několik desítek metrů, mohutné exploze koncentrovaně uložené trhaviny vyvolávají značné otřesy, často je potřebné dodatečné rozpojování skalních bloků sekundárními odstřely a nelze opomenout ani bezpečnostní rizika spojená s odebíráním suroviny zpod vysokých stěn.

Vzhledem k tomu došlo na konci 20. století k postupnému nahrazení komorových odstřelů odstřely clonovými, které výše uvedené nedostatky odstraňují. Jejich podstata spočívá v uvolnění kamene odpálením trhaviny uložené v soustavě svislých vrtů, doplněných podle potřeby horizontálními podvrtávkami v patě těžební stěny.

Přeprava suroviny od stěny k dalšímu zpracování doznala také velkých změn. Ruční nakládka do kolejových vozíků a veškerá ruční práce byla nahrazena bagry a nákladními automobily. Pozoruhodným vývojem prošel také proces úpravy kameniva - drcení a třídění. V závislosti na požadovaném frakčním složení a kvalitě prochází surovina několika stupni (až třemi) drcení. Primární drcení je zajišťováno čelisťovými drtiči doplněnými odhliňovacími třídiči. Další stupně drcení probíhají v kuželových drtičích. Rostoucím požadavkům zejména na přesnost třídění jednotlivých zařízení musely být uzpůsobeny třídící zařízení. Změnila se také doprava mezi jednotlivými výrobními uzly, která je v současné době zajišťována pásovými dopravníky. Celý proces úpravy kameniva a třídění je řízen elektronicky pomocí počítače.

Podobně jako v kamenolomech ani v pískovnách nezůstal vývoj stát. Přestože je těžba písku jednodušší (obejde se bez odstřelů), nároky na kvalitu zpracování suroviny jsou stejně vysoké. na výlučně moderními kolovými nakladači a těžba z vody se provádí plovoucími korečkovými rypadly.

Podobně jako v kamenolomech ani v pískovnách nezůstal vývoj stát. Přestože je těžba písku jednodušší (obejde se bez odstřelů), nároky na kvalitu zpracování suroviny jsou stejně vysoké. Takzvaná suchá těžba kopaných písků je v současnosti prováděna výlučně moderními kolovými nakladači a těžba z vody se provádí plovoucími korečkovými rypadly.